Problematika sociálního vyloučení v Ústí nad Labem

Pojem sociální začleňování je relativně jasný, definuje ho například Strategie sociálního začleňování 2021-2030 v gesci Ministerstva práce a sociálních věcí, v níž je uvedeno, že jde o proces, který zajišťuje, že osoby sociálně vyloučené a osoby ohrožené sociálním vyloučením dosáhnou příležitostí a možností, které jim napomáhají plně se zapojit do ekonomického, sociálního i kulturního života společnosti a žít způsobem, který je ve společnosti považován za běžný. Kdo je však myšlen osobou sociálně vyloučenou a osobou ohroženou sociálním vyloučením. Většina obyvatel si pod tímto pojmem představí osobu dlouhodobě nezaměstnanou, nízkokvalifikovanou, žijící v sociálně vyloučené lokalitě. A z části mají samozřejmě pravdu, ano i tito lidé jsou lidmi sociálně vyloučenými a ohroženými sociálním vyloučením. Mezi tyto osoby však mohou patřit rovněž senioři anebo osoby s různými handicapy, které mohou být izolovány od veřejných služeb v důsledku jejich samoty a nepříznivé sociální situace.

S tím souvisí pojem sociální vyloučení, uvedená strategie definuje sociální vyloučení jako vyčlenění osoby mimo běžný život společnosti a nemožnost se do něj zapojit v důsledku nepříznivé sociální situace.

Definice sociálně vyloučené lokality je obtížnější, avšak každý z nás by takovou lokalitu označil s jistou určitostí („to je ta, kde je bordel, kde jsou vybydlené byty, kde žijí Romové“). Celorepubliková analýza sociálně vyloučených lokalit proběhla v letech 2006 a 2015. V rámci analýzy z roku 2015 byla za sociálně vyloučenou lokalitu považována ta, kde dochází ke koncentraci 20 osob žijících v nevyhovujících podmínkách (indikováno počtem příjemců příspěvku na živobytí), které obývají fyzicky či symbolicky ohraničený prostor. Za sociálně vyloučenou lokalitu byl zároveň považován dům, ulice či čtvrť, kde se koncentrují lidé, u nichž lze identifikovat znaky spojené se sociálním vyloučením a okolními obyvateli je negativně a symbolicky označována jako „špatná adresa“ nebo „problémové místo“. V roce 2015 se dle této analýzy v Ústí nad Labem nacházelo celkem 7 sociálně vyloučených lokalit, v nichž žilo 7 500-8 700 obyvatel.

Celorepublikové analýzy měly své odpůrce, vyčítala se jim finanční náročnost a neaktuálnost dat. Odbor pro sociální začleňování Ministerstva pro místní rozvoj proto přišel s novým způsobem identifikace sociálně vyloučené lokality a jejich mapováním. Zmíněný odbor definoval tzv. index sociálního vyloučení, který je tvořen pěti objektivními indikátory:

● dimenzi chudoby (materiálního nedostatku),

● vyloučení z bydlení,

● vyloučení z oficiálního trhu práce,

● vyloučení ze vzdělávání, a

● dimenzi zadluženosti.

Index sociálního vyloučení vychází z počtu příjemců příspěvku na živobytí a příspěvku na bydlení, počtu osob v exekuci, počtu dlouhodobě nezaměstnaných osob a počtu předčasných odchodů ze systému vzdělávání. Data, jež tvoří index sociálního vyloučení jsou každoročně aktualizována, index sociálního vyloučení tak umožňuje sledovat míru zatížení v reálném čase. Index sociálního vyloučení je využíván od roku 2016. Z dat z roku 2021 vyplývá, že za posledních šest let ubylo obcí s vysokým počtem a podílem lidí bez práce, s dávkami, exekucemi či s nedokončeným základním vzděláním. Měst a obcí s vysokou mírou zátěže bylo 175, což je ve srovnání s rokem 2016 polovina.

Z uvedených výsledků by se mohlo zdát, že se proces sociálního začleňování daří, že dochází ke snížení počtu sociálně vyloučených lokalit a počtu sociálně vyloučených obyvatel v nich žijících. Máte však při pohledu na naše sociálně vyloučené lokality tento pocit? Obáváme se, že nikoliv, a zřejmě jsou vaše pocity oprávněné. Z našeho pohledu se situace dlouhodobě nezlepšuje a je otázka, zda nedochází spíše ke zhoršování. Většina zástupců obcí, veřejné správy, ale i obyvatelé obcí našeho kraje by jistě souhlasila. Projevilo se to například na nedávném jednání Podvýboru pro sociálně vyloučené lokality Poslanecké sněmovny ČR, kterého se zúčastnili zástupci obcí, veřejné správy našich obcí a náš kandidát Štefan Lukáč. Na jednání podvýboru zúčastnění zcela otevřeně vyjadřovali své obavy a frustraci, jež vyplývá z neefektivního řešení sociálního vyloučení. Z jejich pohledu se situace v obcích nezlepšuje ba naopak. Za účasti poslanců popisovali své negativní zkušenosti z území a navrhovali z jejich pohledu jediná možná řešení. Výstupy některých zástupců byly plné hněvu a totální bezmoci.

Jejich pocity lze chápat a je nutné si uvědomit, že je zde vysoké riziko radikalizace společnosti, což by mohlo mít neblahé důsledky na klima ve společnosti, ale také na složení naší politické reprezentace. I proto je nutné, aby se řešení sociálního vyloučení stalo prioritou města. Je důležité využívat dostupných expertů, pozitivních zkušeností jiných obcí, ale také finančních zdrojů, které umožní realizovat nové a mnohdy inovativní přístupy v oblasti sociálního začleňování. Současně je důležité zaměřit se na spolupráci partnerů v území a komunikaci směrem k obyvatelům našeho města. Proces sociálního začleňování je dlouhodobý, nelze očekávat, že se situace za rok či dva vyřeší, v ideálním případě bychom však měli mít za to, že se situace pozitivně vyvíjí, že se nám tu zkrátka lépe žije a že se nám

daří sociálně vyloučené lokality řešit, což v současně době nikdo z nás zřejmě bohužel nepociťuje.

Koalice SPOLEČNĚ Ústí nad Labem bude v rámci řešení tohoto složitého problému realizovat následující 4 body.

Za prvé, musíme na to jít přes vzdělávání dětí. Nastavit striktní a pro všechny stejná pravidla, a přísně kontrolovat jejich dodržování. A tato pravidla nastavit v souladu se sociálním systém. Již stávající legislativa umožňuje krátit některé dávky těm, kteří neposílají děti pravidelně do školy. Není to o tom, dávky odebrat zcela, protože to by mělo negativní dopad i na děti, a i na kriminalitu. Ale je nutné vyslat silný motivační signál, že toto není správná cesta. Ale jistě by také šlo malým bonusem odměnit ty, kteří to dělají. Ano, bude to něco stát, ale studie jednoznačně prokazují, že vzdělání vede ke “spořádanějšímu” životu, a to znamená nižší výdaje a vyšší příjmy pro stát. Takže se to z dlouhodobého hlediska státu i společnosti rozhodně vyplatí. Je také nutné zapojit nejen úřady, ale i neziskové organizace, které budou pracovat jak s rodinou, tak i se samotnými dětmi (např. nízkoprahové zařízení pro děti a mládež, jejichž pracovníci pomáhají s úkoly a nabízí smysluplné využití volného času). Těmto organizacím je potřeba vytvořit podmínky k práci, intenzivně s nimi spolupracovat. A také na ně dohlížet, zda mají přiměřené či očekávané výsledky.

Za druhé, řešení každého problému či jeho části existují, nemusíme vše vymýšlet "od nuly". Jsou města, kde na tom dlouhodobě pracují, a mají velmi dobré výsledky (např. snižující se kriminalitu). Třeba Kadaň, a její systém prostupného bydlení, práce s neziskovkami, spolupráce se zaměstnavateli a školami, podpořené intenzivním čerpáním veškerých dostupných národních či evropských dotací. Je to funkční, má to výsledky. Tak proč to nezkusit i v Ústí?

Za třetí, je a bude potřeba vyvíjet tlak na naše zákonodárce, aby nám v tom pomohli úpravou legislativy. Roky se mluví např. o změnách hygienických norem, co se počtu lidí v bytech týče, o využívání již zmiňovaného “podvázání” nároku na různé dávky např. řádnou docházkou dětí do školy, případně jejího odměňování, nebo o omezení tzv. obchodu s chudobou. Zákonodárnou iniciativu má i krajské zastupitelstvo, a proto je a bude nutné i s ním v této oblasti navázat výrazně intenzivnější spolupráci a koordinaci. Rozhodně nejsme jediné město v kraji, které se s problémem vyloučených lokalit a problematického soužití potýká, takže i kraj v tom musí konat.

A za čtvrté je nutné zefektivnit práci naší městské policie. Tzn. udělat analýzu stavu a možností policie, analýzu potřeb města, a pak hledat nastavení strategie, která bude v souladu s dostupnými (i třeba posílenými) zdroji policie a i požadavky města. Pokud se ukáže, že městu chybí strážníci, jednou z cest je například posílení elektronického monitoringu, např. inteligentních kamer, které samy umí vyhodnotit potenciálně rizikové chování a upozornit na to nejbližší hlídku, ať už městskou nebo státní. V každém případě, naši strážníci musí ve vedení města cítit oporu, musí mít jistotu, že když budou konat svou těžkou práci v legislativních mantinelech, město je “podrží” i v potenciálně sporných situacích.

Chceme hledat již fungující řešení, a aplikovat je do podmínek našeho města. Jedno ale víme zcela jistě už nyní. Musí být VŮLE to řešit, a musí se na tom PRACOVAT. A to nám v Ústí zatím chybí. Rychlá řešení složitých a dlouhodobých problémů neexistují (byť je někteří populisté slibují). Je potřeba ZAČÍT problémy ŘEŠIT. Každý úspěšně zvládnutý krok směrem k cíli znamená zlepšení. Je nutné mít vůli a vytrvat, a pak bude život v našem městě zase o něco lepší.

My takovou vůli rozhodně máme. Podpořte nás ve volbách, a získáme i prostředky, jak změnu k lepšímu nastartovat. SPOLEČNĚ to zvládneme.